Laskavý mužský

 Zrychluje se mi tep, když tě vidím. Netušil jsem, když budu po tvém boku, kolik slz vytlačím. Tolik úsilí, které jsem musel vynaložit tím, abych vydržela. Jsem jenom ty a já nebo my dva? Ptám se neustále sebe, jak to cítím. Nevím. Jediné, co cítím je chaos v mé hlavě i srdci. Zpívám si a u toho si představuji jaká jsme šťastná rodina, ale jde to tak lehce? Nejde. Každý týden se snažím něco upéct, aby si další týden zakončila sladkou tečkou. A opět mě políbila na čelo, které si dříve líbala každý den. Bublanina s ovocem, kterou máš tak ráda. Je těžké se snažit, když už tuším, že je neboli bude konec. Mrzí mě to, že jsem se nesnažil víc.

Navždy budu milovat tvoje tělo, které mě hřálo. Tvoje oči, které na mě hleděli od rána až do noci. Tvůj úsměv, který mě hladil na duši. Rty, ach. Polibky, které si budu vždy pamatovat na které místa byli daný a zůstali v paměti. Drž mě. Volej mi. Zůstaň. Sbohem. Ano, tohle psal muž. Chápu, že je těžké tomuto uvěřit, protože přece jenom takový slova většinou píšou dívky. Psal to muž, který byl zamilovaný a nedokázal nikdy milovat jinou. Své srdce svěřil jenom jedné ženě, která to už dávno vzdala. Všichni si říkají, zda slečna milovala stejně jako muž, ale vypadá to, že ne. Podvedla ho.

Zrovna v této době, bych si hlídala, jakého muže najdete, protože dle čtení, takový muž jen tak nikde nenajdete. Najít hodného muže, který vám vaří, uklízí a stará se hodně o vás a jé vděčný za to, že vás má. Takového muže mám též doma, ale zase máme naopak odlišnou povahu. Přítel má klidnou, ale já zas výbušnou někdy to tady vypadá dost zábavně. Máme kolikrát odlišné názory plus máme desetiletý věkový rozdíl a jsme spolu cca skoro čtyři roky. Už jsme to málem párkrát vzdali, ale zase víme, že jsme si souzeni a oba dva si navzájem pomáháme a milujeme se! A jsme vděčný za to, že se máme.